|
IntCh, CZ Ch, PL Ch, SK Ch,
Club Ch, Club W
Azingaru Tal Sannat Eben Dag
'Azinka'
... měla hezký život ? zeptal
se mě doktor, když jsem v náruči svírala
tělo Azinky ... a já jen kývla na znamení
souhlasu ... slova nebyla třeba, v tu chvíli
už ne ...
Azinka ... při pomyšlení na
tohle krásné jméno se mi okamžitě vybaví
oči, ve kterých se během sekundy dokázaly
roztáhnout černé panenky na maximum, a
šibalský výraz tváře číhající s jazýčkem
připraveným při sebemenší příležitosti vám
olíznout tvář. Taky se mi okamžitě vybaví
Azinčin hlas, povídala si s námi takřka
neustále. Ocásek který dunivým boucháním na
nábytek, upozorňoval na Azinčinu přítomnost
a na fakt, že má Azinka v danou chvíli
radost, či že by chtěla 'něco dobrého' ...
Jednou mi roztrhla ret,
vypadala jsem pak asi jako Rocky v ringu :).
Azinka tenkrát byla malé štěňátko, s
mléčnými zoubky, zoubky ostrými jako
žiletky, takže roztrhnutí retu bylo otázkou
momentu, nestřeženého mžiku, kdy jsme v
zápalu hry vlastně ani nic takového
nečekaly.
Azinka ... byla jediná na
celém světě, neopakovatelná, krásná,
upovídaná, milá, ráda lenošila ... Azinka
... Při vzpomínce na ni pláču, ač bych se
měla radovat, že tady s námi byla více než
třináct let ... ale pláču právě proto, že za
těch třináct let se stala neodmyslitelnou
součástí mého života. Přítel, byla můj
přítel, a ti přece tady mají být napořád,
když je potřebujete ... ale odešla, a s ní i
možnost ji znovu pohladit, znovu se nechat
olíznout, znovu slyšet její hlas, znovu se
na ni dívat když se procházela po zahradě,
znovu ... znovu ... znovu ...
Třináct let, je to kus
života, a přeci tak krátký.
Nejraději byla v naši
přítomnosti, nikdy nebyla sama. Nikdy
nechyběla u vánočního stromečku ... letos
poprvé u něj nebude.
Věřila jsem, že společně
zvládneme porazit nemoc, která ji sužovala.
Věřila jsem do posledního dne, věřila jsem
ještě do chvíle poslední, kdy z mé náruče
odešla tam, kde jsem nemohla jít s ní.
Moc se mi stýská Azinko. Jsi
tak blízko, jen kousek ode mě, a přeci jsi
tak daleko, chtěla bych mít úsměv na rtech,
když na Tebe myslím, ale bolest je příliš
veliká, než aby dovolila šťastným vzpomínkám
ukázat se pod zavřenými víčky ... stýská se
mi moje krásná Azinko ... tak moc se mi po
Tobě stýská ...
... nedokázala jsem Ti pomoct
... odpusť mi ...
... měla hezký život ? zeptal
se mě doktor, když jsem Tě Azinko svírala v
náruči, Ty už jsi to však neslyšela, už jsi
byla příliš daleko ... a já jen kývla na
znamení souhlasu ... slova nebyla třeba, v
tu chvíli už ne ...
Sbohem má milovaná Azinko. |
Otec: WW+BOB, Ich, Mch, MW